Hlenky (Slime molds)

Hlenky neboli slizovky (Slime molds, Myxomycetes - vlastní hlenky) se řadí mezi měňavkovce (Amoebozoa). Nepatří tedy mezi houby, jelikož mají zcela odlišný vývojový cyklus. Celosvětově je známo asi 1000 druhů, ale předpokládá se, že jich existuje podstatně více a stále se objevují nové druhy. Je to dáno tím, že jsou velmi malé a málo kdo se na jejich výzkum specializuje. Jejich životní cyklus je složitý a obecně známy jsou spíše jen jejich fruktifikační útvary, jakési plodničky s výtrusy, které jsou velké většinou jen okolo milimetru. Vegetativní fáze života hlenek má charakter améboidních nebo bičíkatých prvoků. Jsou to pohyblivé jednojaderné myxaméby nebo myxomonády se dvěma bičíky žijící v chladném, vlhkém a stinném prostředí, především v půdě, hnijících zbytcích rostlin a trouchnivějícím dřevě . Ty se mohou dělit a splývat do těsných shluků chovajících se jako jeden organismus nebo vytvářet mnohojaderné slizovité útvary schopné améboidního pohybu (plasmodium).

Z nich se za určitých podmínek, zejména pokud jim dochází potrava nebo potřebná vlhkost, vytvoří fruktifikační útvar v podobě plodniček různých typů se sporami - výtrusy (viz fotografie níže), Plodničky během zrání mění barvu i tvar až nakonec zralé praskají, spory se z nich uvolňují a šíří do okolí a životní cyklus pokračuje dále stadiem jednojaderných prvoků. Pokud čelí plasmodium nepříznivým podmínkám, může také místo plodniček vytvořitsclerotium, což je tvrdý útvar v jehož podobě přečká nepříznivé podmínky nebo období zimy.

Hlenky jsou "dravci" - živí se pohlcováním bakterií, kvasinek, prvoků, spor hub, pylu rostlin a částečkami odumřelé organické hmoty. Uvádí se, že za potravou se plasmodium pohybuje rychlostí od několika milimetrů do několika centimetrů za hodinu. Nestrávené zbytky potravy plasmodium vylučuje na podklad a po odplazení za ním zůstává stopa jako za slimáky. Ačkoli nemají žádný nervový systém, vykazují jisté známky inteligence. Dokážou najít ideální cestu za potravou, mají prostorovou i časovou paměť, jsou schopny se učit a prý vykazují i jistou schopnost strategického rozhodování a jednotlivá plasmodia mezi sebou dokáží komunikovat.. Většina druhů hlenek je kosmopolitní a šíří se vzduchem prostřednictvím hmyzu. To znamená, že po celém světě jsou více méně stejné druhy hlenek. Jejich plodničky nacházíme především na zbytcích rostlin, mechu, trouchnivějícím dřevě i na živých kmenech stromů. Na rozdíl od hub však hlenky na dřevě pouze vegetují a nemění jeho strukturu. Existují názory, že hlenky jsou tak neobvyklými organismy, že se na zem dostaly z vesmíru s pádem meteoritu. Spíše jde ale o zajímavou evoluční linii. Hlenky mají jednoduchou stavbu, primitivní genetický kód a krátkou reprodukční dobu. Proto se využívají v molekulární biologii, biochemii, biofyzice a genetice ke studiu mezibuněčné komunikace a tvorby buněčných struktur, Používají se také při výzkumu účinků chemoterapie při léčení rakoviny.